Retrohráč CZ

🔥 Mafia: Domovina – nejlepší Mafie od jedničky… nebo totální zklamání? 🎭

Tak jo… Mafia: Domovina. Hra, která ti dokáže, že divadlo není jen na prknech, co znamenají svět… ale i na monitorech, co znamenají dvacet hodin hraní.
A kde všechny postavy mluví tak spisovně, že máš chuť jim vrazit do ruky slovník a říct – hele, kámo, jsme na Sicílii, ne v hodině českýho jazyka. Trochu slangu by neuškodilo.
A příběh? Syrovej, temnej, bez jediné špetky humoru. A některé mise jako by byly přímo vykopírované z předchozích dílů Mafie.
Mě v tom chybí ta „romantika mafiánství“ z jedničky a dvojky – ta vůně doutníků, drahých obleků a zabíjení s noblesou.
Tady sleduješ kluka, který uteče ze spárů jisté smrti v sirném dole… jen aby se přidal k mafiánské rodině vinaře Dona Torrissiho.
Ten z něj udělá masového vraha, co se neštítí ničeho – podřezávat, střílet po desítkách z brokovnice, nebo si to šikovně rozdat na nože v těch jejich legendárních bossfightech.
A přesto, po návratu na základnu, se tenhle krvelačný zabiják změní zpět v hodného kluka, co rozvíjí romantický vztah s dcerou svého bosse.
A plánují spolu útěk do Ameriky… ale samozřejmě až po tom, co vystřílí všechny nepohodlné protivníky.
Jo, a všimli jste si? Mladej kluk přijde mezi mafiány a hned ho posílají na ty nejdůležitější mise. A ostatní zkušení chlapi zůstávají přitom doma.
A když s ním přece jen jedou, postávají bokem a čekají, až nováček Enzo všechno vyřídí. A s rukama po lokte od krve?
Prostředí? To je tak koridorové, že kdyby ti tam dali turnikety, připadáš si jak na Florenci. Neviditelné zdi všude – projedeš půl křoví v pohodě a pak bác, narazíš do neviditelného betonu, co vypadá jako lístek od stromu. A nedej bože, aby tě napadlo jet jinam, než chce hra – okamžitě se spustí odpočet mise a jsi nahranej.

---

Hra tě vodí za ruku jak dítě přes přechod. Žádný odbočky, žádná volnost – tady máš příběh a drž hubu, jen si to dobře užij.
Všechny NPC postavy stojí na místě, koukají do blba, dokud nešlápneš na správný trigger. Třeba u koní – stojí tam, nevidí tě, neslyší, dokud si nesedneš na svého koně… a v tu chvíli najednou všichni ožijí a jedeme dál.
Lidi se chovají jako roboti. Ráno, večer, v noci – vždycky stojí na svém místě a povídají si přes motor, přes hluk, přes všechno.
Ten mix zvuku by ostatně stálo za to trochu poladit, protože i když máte dialog se svým kamarádem, co jede na druhým koni, tak ho dost často není pořádně slyšet
Co se týká gameplaye – je to taková všehochuť z jiných her. Plížení, přepadávání zezadu, házení mincí, šestý smysl na nepřátele přes zdi, mrtvoly do beden… prostě Greatest hits greatest hits.
Nicméně jsou to herní mechaniky, které fungují a které známe a umíme používat.
Největší poklad Sicílie? Ne zlato, ne peníze… brousek na nůž. Protože bez něj si po pár akcích s nožem ani neškrtneš – a stealth se tak mění na poctivou ruční práci a škrcení.
Nebo na Rambo styl a začne se hlasitě mluvit zbraní.
Takže snad to broušení brouskem bychom jako novinku, považovat mohli. Ale přijde mi úsměvné, jak si Enzo uprostřed nepřátelského prostředí potichu brousí kudlu.
Jízda auty?
Dost arkádová, a dost nereálná. Je to spíš jízda na saních. S auty na těchto kolech, a s tím tehdejším odpružením, na takových prašných polních cestách by se rozhodně v reálu jezdilo spíš pomalu a opatrně, jinak by vám v cíli mise musel doktor nejdříve vyměnit prdel.
Naproti tomu střelba, přebíjení a i ta práce s noži, byly fajn. Dovnitř brokárnu, ven pušku jednoranku, kterou jsem ty zmrdy vystřílel z dálky hned od cesty
A teď ty boss fighty na konci kapitol.
Představ si: máš nabitou brokovnici, pistoli, kapsy plný munice… a hra ti řekne – ne ne ne, kamaráde, tady se bojuje na nože.
Takže všechno odložíš, zůstaneš tam jak poslední skautík s kudlou… a protivník? Přichází s brokovnicí v ruce, stojí tři metry od tebe, má jasný cíl – mohl by tě sundat jediným výstřelem.
Ale ne – borec ti tu brokovnici hodí k nohám, vytáhne vlastní nůž a jde do férového souboje, jak kdyby se zúčastnil středověkého rytířského turnaje.
Ty jseš š po kolenou, týpek má převahu, a místo aby to rychle ukončil…
no prostě radši riskuje, že mu ten jeho „čestný boj“ nevyjde.
A hele, vono to nevyjde. Protože logika.
A pak tu máme Luccu, pravou ruku dona. Tvého věrné parťáka skoro po celou hru. Střílí, kryje tě, pomáhá… a pak, ke konci, začne být nějak moc romantický směrem k manželce. A mně se okamžitě rozsvítilo: „Ten umře.“
ukázka s manželkou
A hádejte co? Do půl hodiny mrtvý. Měl to být dojemný moment, ale vyznělo to spíš jako scéna z nekonečného seriálu – jen bez zpomalených záběrů. Prostě… OK, jdeme dál.
Lokace jsou malé, takže tě jimi radši protáhnou hned dvakrát – jednou, když se plížíš dovnitř a všechny poctivě vymlátíš…
a podruhé, když se vracíš zpátky. Jenže ouha – během té doby, co jsi byl uvnitř, se vpředu zázračně objevily nové davy protivníků.
A aby to nebylo málo, na ústupové trase najednou stojí hlavní záporáci, které jsi při prvním průchodu nikde nepotkal. A objevili se tam přesně na vteřinu, kdy jsi otevřel ty správné dveře, jen proto aby ti ztížili cestu…
a hádej čím takto každá kapitola končí?
Jasně – soubojem na nože. Protože proč by tě zabili rychle, když to můžou natáhnout a riskovat vlastní krk.
A konec? To je maraton natahovanýho finále. Myslíš si, že odjedeš s Izhabellou do Empájr Bej? No… skoro.
No prostě, všechno se na nádru zničenonic zvrhne
a všichni musí umřít, tvůj šéf, jeho šéf, a vlastně i ty, tedy Enzo.
Pak chvilku hrajete otravnou misi za Izabelu, která se plíží z hořícího domu…
tady člověk ještě čeká, že třeba Enza ještě zachrání… a bude tam ta romanťárna…
ale ne… střih… stojí na lodi, míří do Ameriky, a čte si dopis od Enza
– bůhví proč napsaný předem, možná věděl, že umře.
Tak radši dopředu vyrobil tragický epilog.
Já bych se na jeho místě radši staral o to, abychom opravdu sedli do vlaku a zdrhli z té Sicílie, ale budiž.
Ten moment, kdy v dálce v mlze uvidí první obrysy Empájr Bej – ten mohl být strhující, že by ani jedno oko nezůstalo suché.
Bohužel… nestalo se tak.

Takže jo – Mafie: Domovina je lepší než Mafie trojka, ale pořád to je spíš interaktivní divadlo se sádrovými kulisami.
Prostě tomu chybí nad vývojáři visící drtivá ruka Dana Vávry, toť otce té jediné a opravdové Mafie.

RetroNews – Červencový souhrn pro PC, Amigu, Atari, C64 a ZX Spectrum

🗓️ TÝDENNÍ RETRO PŘEHLED (13.–20. 7. 2025)
🎮 Novinky z MS-DOSu, Amigy, Atari, Commodoru i Spectra.
Jestli si myslíš, že retro scéna odpočívá… tak to ses spletl!

🖥️ PC (MS-DOS & Windows 9x)
➡ Nová hra Breakpoint připomíná klasické akční střílečky s taktikou a destrukcí.
➡ Dracula Hunter z roku 1979 znovu ožil díky rekonstrukci pro moderní PC.
🛠️ Testují se XT-IDE řadiče, FPGA klony a vylepšují se emulátory DOSBox & ScummVM.

👾 Atari (8-bit + ST)
🎁 Legendární Mikie od Konami převeden na Atari XL/XE – s fyzickou cartridgí i manuálem!
🪐 Na ST přistála adventura Galactic Panic – 100 obrazovek, digitální efekty, humor a styl á la Monkey Island.
🎉 Árok Party 2025 přilákala přes 200 retro nadšenců z celé Evropy – demoscéna žije!

🕹️ Commodore (C64 & PET)
🏎️ Nalezen ztracený závodní titul Nigel Mansell’s World Championship z roku 1993!
🐍 Nový Schlangenwurm (variace na Hada) běží dokonce i na Commodore PET.
📦 Testují se moderní klony – Ultimate 64 vs. TheC64 Maxi vs. originál.
📚 Nové číslo fanzinu BreakSpace přináší 38 recenzí, rozhovory i křížovku.

💾 Amiga
🚗 OutRun Amiga Edition – důstojný port slavné arkády po 40 letech!
🕯️ The Last Door míří na AGA Amigu, stejně jako střílečka Sentinel-X s grafikou jako řemen.
🧟 Dvojice novinek od Jojo073: Space Patrol a Agente 357 (i když trochu zpomalené, ale krásně pixelové).

🎂 Chystá se výročí: 40 let od uvedení Amigy 1000 – oslavy už bublají na fórech.
💡 ZX Spectrum & Spectrum Next
🏁 RunOut – závodní hra inspirovaná OutRunem.
👾 ZAP – střílečka s mimozemšťany a dobíjením štítu skrze boss fight.
📖 El Expreso de los Vampiros – textovka jako z herních gamebooků.
🎾 Next Point – tenis pro Spectrum Next s turnaji ve stylu Grand Slamu.
🏆 Výsledky Game Maker soutěže ukázaly, že i ve Spektru je stále co tvořit.

🧠 Zajímavosti & výročí
🎉 40 let Atari ST • 40 let Amigy • 35 let C64GS
📼 Aukce Lemmings pro Spectrum – za stovky liber.
📦 Objeven prototyp Black Lamp pro Atari XE – dosud považován za ztracený.
📣 Retro žije. A nejen vzpomínkami!

Sledujte nás pro další dávku novinek z dob, kdy se RAM počítala na kilobajty – a my měli na pařbu celý víkend!
👇 Co tě zaujalo nejvíc? Piš do komentářů!
📽️ Celý přehled najdete i jako video na našem YouTube kanálu.

#Retrohrac #RetroNovinky #Amiga #Atari #C64 #ZXSpectrum #MSDOS #Homebrew #Demoscena #Breakpoint #OutRun #GalacticPanic

Číslo 5 žije 2: Návrat robotí legendy z 80. let

Johnny 5 se vrátil! A tentokrát rovnou do velkoměsta. Pokračování sci-fi komedie Short Circuit 2 (u nás Číslo 5 žije 2) z roku 1988 navázalo na úspěšný první díl z roku 1986 a přineslo ještě víc akce, humoru, i dojemných momentů. I když u kritiků sklidil jen smíšené reakce, fanoušci si ho zamilovali – a dodnes na něj vzpomínají s úsměvem. Proč?

Shrnutí děje

Johnny 5 opouští venkov a přichází do města pomoct svému starému známému Benovi Jahrvimu s výrobou ručně dělaných robotických hraček. Když se o ně začne zajímat velký obchodní dům, potřebují vyrobit tisíc kusů. A kdo jiný by s tím pomohl než sám Johnny 5?

Jenže pod jejich skladem kopou lupiči tunel do banky – a to znamená potíže. Zloději unesou Johnnyho 5, rozbijí mu tělo, ale rozhodně ne jeho ducha. Následuje robotí útěk, akce a finále, ve kterém se z Johnnyho stává první oficiální robot-občan USA. A on na konci hrdě zvolá: „Já žiju!“

Co se změnilo oproti prvnímu dílu?

Zásadně obsazení. Hlavní hvězdy jedničky – Steve Guttenberg a Ally Sheedy – zmizely ze scény. Novými hrdiny jsou Ben a jeho nový „parťák“, pouliční vykuk Fred. Tón filmu se taky změnil – z vojenského experimentu na útěku se stal městský robotí dobrodruh.

A i když to znamená více humoru a akce, film místy působí nevyváženě – střídají se dětsky bláznivé scény s nečekaně brutálními momenty (ano, mluvíme o tom, jak Johnnyho zmlátí železnou tyčí). Přesto si zachovává srdce – a to doslova.

Jak film přijali diváci a kritici?

Kritici byli zdrženlivější. Na Rotten Tomatoes má film jen 43 %, ale diváci mu dali na CinemaScore známku A–. A dvojice Siskel & Ebert? Překvapivě nadšení – dokonce víc než u jedničky!

Film sice nevydělal tolik co první díl (21,6 milionu dolarů v USA), ale v domácnostech se z něj stala klasika. V Československu šel do kin až v prosinci 1990 a díky VHS se stal oblíbeným rodinným titulem 90. let.

Odkaz Johnnyho 5: Roboti s duší

Johnny 5 nebyl jenom srandovní plecháč – otevřel dveře dalším „robotům s duší“. Vzpomeňme na:

• WALL·Eho (2008), který svým vzhledem i chováním připomíná Johnnyho 5,
• Chappieho (2015), policejního robota uneseného gangem, s dějem až podezřele podobným,
• nebo Železného obra (1999) a androida z filmu Andrew – člen naší rodiny (1999).

Všichni tihle roboti nesou DNA Johnnyho 5 – kombinaci zvídavosti, emocí a touhy po přátelství.

Zajímavosti z natáčení

• Natáčeno v Torontu, ačkoliv děj se tváří jako New York.
• Původní název měl znít: Short Circuit 2: More Input – podle slavné hlášky.
• Změna jména: Ben se jmenuje nově Jahrvi místo Jabituya – bez vysvětlení.
• Brownface: Herec Fisher Stevens hrál Inda s make-upem a přízvukem – dnes kritizováno.
• Jack Weston (zloduch Oscar) – šlo o jeho poslední filmovou roli.
• Autobaterie „Die Hard“ ve scéně s dobíjením – skrytý vtípek na Smrtonosnou past.

Proč si na film vzpomenout?

Protože Johnny 5 je víc než jen filmový robot. Je to sympatická postava, která nás učí, že být jiný není na škodu. Že i stroj může mít srdce. A že volání „Žiju!“ může být tím nejlidštějším, co ve filmu zazní.

Znáte Johnnyho 5? Máte rádi druhý díl víc než první? Dejte vědět v komentářích, nebo se s námi podělte o svou oblíbenou hlášku. A pokud ještě nemáte Short Circuit 2 doma, je nejvyšší čas to napravit. Tenhle kousek z 80. let si totiž pořád zaslouží vstup – tedy input – do vaší sbírky.